Travel stories

Na jižním ostrově Zélandu už začínal být znát podzim a přesně v ten moment jsme ho opouštěli. Jedna zima na Zélandu nám stačila, teď je čas si zase trochu prohřát tělo :)

Tak je to tady. Dny v kalendáři se nezadržitelně blíží k osmnáctému březnu. Den, kdy po téměř patnácti měsících opustíme Zéland. Wouw. Myslím, že když jsem odlétala, nenapadlo mě, že to všechno zvládnu, zvládneme, takhle elegantně a navíc zůstaneme ještě déle, než jsme původně mysleli. No, člověk míní, život mění a tak to má být.

Potřebovala jsem trochu autorskýho volna. To jest vysvětlení, proč je to dnes víc jak měsíc od posledního článku. Ano, měla jsem spoustu času na to napsat nový článek, jen mi chyběla energie, možná chuť a dokonce asi i inspirace. Do Novýho roku 2019 jsem vpadla snad poprvé bez spousty předsevzetí, za to s několika novými nápady a plány, jejichž...

Dnes je 23tího prosince a já se sluním na sadu kousek od malého městečka Alexandra, na jižním ostrově. Je to zvláštní pocit, chystat bramborový salát v plavkách a v mezičase se jít zchladit do malého jezírka, které tu máme. Nemůžu říct, že by se mi tohle počasí nelíbilo, ba naopak. Konečně si užíváme to pravé léto se studeným pivkem v ruce:) ...

Všechno špatné je pro něco dobré. Z naší malé katastrofy v podobě upadlýho tlumiče na autě, se nakonec stala dvoudenní zastávka ve vesničce Fox Glacier. Díky bohu, že i v tak malé vesnici se našel jeden člověk, který rozumí autům a pomohá nám. Neplánovaný stop-over nám snad dnes odpoledne skončí a my budeme moct pokračovat.

4803 kilometrů. Přesně taková dálka dělí nejjižnější bod jižního ostrova Zélandu až k jižnímu pólu. Uf, to byl oříšek tohle zformulovat :D Vlastně to není zase tolik, co myslíte? Uvidíme, jestli se někdy vydáme ještě blíž, člověk přeci jen nikdy neví:)

Zákon schválnosti funguje přesně jak má. V momentě, kdy mám spoustu inspirace a nápadů pro psaní článků, tak většinou bojuju s napájením notebooku a hlavně s časem, kdy to všechno sepsat. No a teď, když mám času i elektriky neomezeně, postrádám zase tu správnou psací notu.

Jestli se nám s Ondrou na Zélandu něco nedaří, tak je to šetřit. Je to takový náš nekonečný kolotoč. Vždycky si vymyslíme co si koupíme, kam pojedeme nebo co chceme zažít a podle toho se rozhodneme, jak dlouho budeme makat. V podstatě ještě než ty dolary vyděláme, víme za co je utratíme:D Pravdou ale je, že se stále držíme toho...

Deset dní na Tonze uteklo rychlostí světla :( Ondra mi slíbil co nejdřív sestřihat video, tak se nemůžu dočkat, až ho uvidíte i vy. Právě na Tonze jsem si uvědomila svou vášeň pro pozorování zvířat ve volné přírodě. Jakmile je někde možnost se přiblížit do skutečného zvířecího světa, jsem první, kdo je sbalenej a připravenej :) A velryby jsou...

Kdyby mi někdo někdy řekl, že jednou budu cestovat po Pacifku a potápět se s velrybami, asi bych nevěřila. Dnes je to už skoro týden, co jsme na malém ostrůvku Uoleva, jež je součástí souostroví Ha'apai, které, spolu s dalšími, tvoří poslední království jižního pacifiku s nezapomenutelným názvem TONGA. Vím, zní to děsně chytře, ale faktem je, že...